Klimatické změny se dotýkají každého z nás. 
A mají i své ekonomické dopady

Jakými klimatickými změnami právě procházíme, jaké ekonomické dopady mohou na společnost mít a jakou roli ve změně klimatu může sehrát každý z nás? Na to jsme se v rozhovoru ptali Michala Žáka, meteorologa, moderátora a pedagoga, který se tématu klimatu věnuje již 25 let.

Průměrná teplota v roce 2020 byla 5. nejvyšší za posledních 246 let a všechny čtyři teplejší roky byly zaznamenány za posledních 7 let – tak zní aktuálně uveřejněná statistika Českého hydrometeorologického ústavu. S ústavem spolupracuje i meteorolog, vysokoškolský pedagog a moderátor Michal Žák. Kromě toho také přednáší na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, je spoluautorem knihy Když se blýská na časy, která se věnuje počasí a změnám klimatu, a je spolutvůrcem pořadu Klima mění Česko, který vyrábí a vysílá Česká televize. Právě natáčení pořadu v červenci loňského roku ho přivedlo do ŠKO-ENERGO, kde si našel čas odpověď na otázky, které nás zajímají.

Autor: Jitka Šimůnková 

Michale, před prázdninami se říkalo, že je největší sucho za 500 let. Teď máme vody zase dost. Včera ve zprávách jsem viděla reportáž o tom, jak si vodáci užívají na řekách plných vody. Člověk má problém se v tom zorientovat a vytvořit si objektivní názor. Řešíte problematiku zásobárny vody i ve vašem pořadu Klima mění Česko?

My se spíše soustředíme na adaptační opatření. Ale je pravda, že součástí adaptace voda svým způsobem je. Teď je otázka, v jakém pohledu. Jestli jako zásoba, což znamená mít dostatek vody, když přijde sucho, nebo, a to je to, co spíše řešíme my, aby krajina byla schopná co nejvíce vody zadržet a následně využít v suchých obdobích.

Ptám se proto, že i pro nás, pro ŠKO-ENERGO, je voda velké téma. Máme se jako průmyslový podnik pracující s velkými objemy vody potřebnými k výrobě bát toho, co nás čeká v příštích letech? 

Tady bych byl spíše skeptický, respektive opatrný. Na vašem místě bych se snažil zásoby a potenciální zásoby vody pokud možno zvětšovat, protože opravdu ta suchá období budou přicházet častěji. Zachytávat co nejvíce vody a mít ji k dispozici během následných dlouhých období sucha je na místě. 

Pokud jde o prognózy vývoje klimatu a jeho dopadů na naše životy, jste optimista nebo spíše skeptik?

Věnuji se tomuto tématu už téměř 25 let a musím říci, že ten optimismus, který jsem měl před deseti, patnácti lety, kdy se to téma začalo více řešit na mezinárodní úrovni, mě pomalu opouští a převládá pesimismus. V posledních letech vidíme, že v některých oblastech jsou změny klimatu rychlejší, než se očekávalo. Reakce společnosti i jednotlivců pak není dostatečně rychlá a intenzivní. Samozřejmě, jsou tady určité první vlaštovky, například kroky, které činí Evropská Unie. Z globálního hlediska však k optimismu důvod není.

Nedávno jsi byl na mezinárodní konferenci ve spojených státech. Co tě tam nejvíce zaujalo?

Zúčastnil jsem se konferencí v San Francisku a posléze v Bostonu. Bylo milé vidět, kolik amerických odborníků a vlivných lidí je pro téma zapálených a berou závazky z Pařížské dohody z roku 2015 za své navzdory oficiálním postojům Bílého domu. Tito lidé se snaží svými kontakty a prostředky zapojit stále více amerických firem do procesu snižování emisí skleníkových plynů. Překvapilo mne, že se jedná o poměrně silnou skupinu lobbistů a silných hráčů průmyslu, kteří realizují konkrétní praktické kroky, že se nejedná jen o akademické debaty. Mezi těmito lidmi panuje shoda nad tím, že lidstvo je technologicky i ekonomicky schopno přechodu na stoprocentně čistou energii, že je to jen o tom dokázat vystoupit ze zajetých kolejí. Samozřejmě, je to otázka enormních investic, ale tito odborníci se shodují na tom, že v konečném důsledku ty pozitivní ekonomické dopady převýší náklady s tímto přechodem spojené. 

Zažijí naše děti a vnoučata všechna typická roční období tak, jak jsme je znali my? Mám na mysli typické jaro, léto, podzim, zimu se sněhem.

Myslím si, že to bude spíše výjimka, vzácnost. Zim, kdy bude sníh i v nížinách, bude velmi málo. Občas se samozřejmě vyskytnou, ale rozhodně to nebude pravidlem. To neznamená, že ani v polovině století nemůže přijít zima, která bude bohatá na sníh a bude mrazivá, protože v souvislosti s tím, jak se mění celá cirkulace a její charakter, tak je zase nárůst tendence dlouhotrvajících období podprůměrných ať už teplotně nebo srážkově. To se určitě objevit může, ale myslím si, že opravdu to typické počasí, které máme s jednotlivými ročními obdobími spojené, které jsme v dětství zažívali, bude spíše výjimkou.

ŠKO-ENERGO oslavilo 25 let své existence. Uteklo to jako voda. Pojďme se dopustit takové prognózy. Jak bude podle tebe vypadat počasí za dalších 25 let, tedy v roce 2045?

Křišťálovou kouli nemám a předvídat něco čtvrt století dopředu je dosti odvážné. Nicméně, když budu vycházet z trendů, které sledujeme, pak nás čekají častější teplá období, častější a intenzivnější vlny veder. Já si myslím, že před polovinou století můžeme i v našich zeměpisných šířkách zažívat čtyřicetistupňové teploty. Klidně jednou za 5 let může takové léto nastat. Druhý problém bude souviset s tím, že noci budou teplejší. 

Jako meteorolog umíš předpovídat počasí. Dokáže tě někdy zaskočit? Které z živlů tě nejvíce fascinují?

Výjimečně se i já dostanu do situace, se kterou jsem prostě nepočítal. Je samozřejmě nepříjemné, když jdu s kamarády na túru a přeháňka přijde dříve, než jsem čekal. Občas se to prostě stane. A pokud jde o ty živly, fascinují mě bouřky. Ostatně, jako asi většinu meteorologů. Ten komplex, který vidíme při bouřce na obloze, je spojen s těmi nejfotogeničtějšími oblaky, to jsou ty comulonimby, a také je to nejvýraznější projev atmosférické elektřiny. To divadlo, které bouřky nabízejí na obloze prakticky v kteroukoliv denní dobu, to mě fascinuje nejvíc.

Napsal jsi knihu Když se blýská na časy. Co mohu jako jednotlivec udělat pro to, aby se v oblasti životního prostředí a klimatu začalo blýskat na lepší časy?

Podle mě to má dvě roviny. Jedna rovina je přestat si říkat, že já jako jedinec nic neznamenám. Samozřejmě, z jistého úhlu pohledu neznamenám, ale pokud se budu chovat přátelsky k životnímu prostředí, tak ono to ve finále bude přátelské i k tomu klimatu. Každý z nás může omezit spotřebu, šetřit materiály i energiemi, což ve finále vede ke snížení emisí skleníkových plynů. To můžeme dělat ve všech oblastech každodenního života. Takže tam je jeden prostor. Další oblastí je zájem jednotlivce o to, co se děje na úrovni státu nebo třeba evropské unie. Mohu věci pozitivně ovlivnit například tím, že budu podporovat stakeholdery a politiky, kteří si téma klimatu berou za své. Je škoda, že spoustu lidí to nevnímá jako prioritu, protože se to dotýká každého z nás.

Já samozřejmě chápu, že práce je důležitá, zásadní pro náš kvalitní život. Nicméně, pokud se nebudeme vážně věnovat tématu životního prostředí a klimatu, tak na to nakonec dojedeme. Vezměme v potaz například náklady spojené s řešením zdravotních problémů, které v důsledku klimatických změn jako jedinci můžeme mít, společenské problémy, kterým můžeme čelit. Takové náklady mohou být v konečném důsledku podstatně vyšší než investice potřebné ke zlepšení životního prostředí a klimatu. A není to jen otázka emisí oxidu uhličitého, ale i dalších látek, skutečných škodlivin, které mají přímý dopad na naše zdraví. Například látek, které vypouštíme do ovzduší spalování ropy nebo uhlí. Když tyto látky nebudeme dýchat, bude to mít přímý pozitivní dopad na naše zdraví.

Když se bavíme o znečišťování, kterému se věnujete i v rámci pořadu Klima mění Česko, jak si podle tebe na poli průmyslových podniků stojí ŠKO-ENERGO? Už nějakou dobu nás přeci sledujete. 

Já myslím, že ŠKO-ENERGO si stojí dobře. Dokonce nadprůměrně dobře. To, co tady vidíme, o čem se ve firmě mluví, jaké konkrétní kroky se realizují, z toho je vidět, že je zde naprosto jednoznačná tendence směrem k CO2 neutralitě. Mnoho takových podniků v Česku bohužel není. Samozřejmě ty tendence se mění, ale myslím, že ŠKO-ENERGO v tomto ohledu patří k lídrům.