Zelená transformace: unikátní příběh s otevřeným koncem

Změna klimatu a zhoršování životního prostředí patří k nejvíce skloňovaným a diskutovaným tématům současného světa. Zejména ve vyspělých zemích (na čele s EU) je reakcí na čím dál tím extrémnější projevy a dopady klimatické změny komplexní proces, pro který se vžil pojem "zelená transformace". Tento pojem výrazně rezonuje i v dnešním Česku.

Smysl zelené transformace je mnohdy – dost nešťastně – redukován jen na jakýsi hon za stanovenými cíli v oblasti snižování emisí skleníkových plynů vyprodukovaných lidských činností. Rozměry této bezprecedentní změny (srovnatelné v moderních dějinách např. s nástupem průmyslové revoluce) jsou však znatelně širší. V zásadě jde o přechod na udržitelnější způsob fungování naší civilizace, při němž ekonomický růst není podmíněn drancováním přírodních zdrojů a dokáže se do budoucna obejít bez spalování fosilních paliv. Státům EU jde v tomto směru o unikátní věc, totiž pokusit se udržet konkurenceschopnost svých ekonomik a tím i blahobyt svých obyvatel masivními investicemi do bezemisních (či alespoň nízkoemisních) technologií. V posledních dvou letech navíc výrazně vstoupil do hry aspekt posilování energetické soběstačnosti a odstřihnutí se od dodávek plynu a ropy z Ruska.

Pro někoho to celé zní jako skvělý recept na úspěch a potřebný krok, kterým může Evropa inspirovat zbytek světa, na opačném názorovém břehu pak stojí tvrzení, že tím náš kontinent páchá sebevraždu v přímém přenosu. Mezi oběma postoji se nachází umírněný přístup, podle něhož se v případě zelené transformace jedná o příběh s otevřeným koncem, každopádně příběh, který je nesmírně zajímavé sledovat. Ostatně směr jeho pokračování jistě ovlivní blížící se volby do Evropského parlamentu, ve kterých Evropané rozhodnou o tom, jakou rychlostí a tempem budou v příštích letech prosazovány klimatické cíle Evropské unie vyplývající ze Zelené dohody pro Evropu.

Navzdory všem pochybovačným hlasům, který si často berou na paškál právě tzv. Green Deal, zůstává nespornou skutečností, že trend udržitelnosti a snaha přispět nějakým konkrétním způsobem k ochraně klimatu již v plné míře dorazily i do Česka. A významně se tu propisují do aktivit pestré škály subjektů: ať je to státní správa a územní správa, soukromý sektor nebo sektor neziskový. Jinak řečeno – ministerstva a státní instituce, města, kraje, podniky, neziskovky, zájmové spolky i aktivní jednotlivci – ti všichni se podílí na provádění celé řady klimatických opatření, které snižují tuzemskou emisní bilanci anebo pomáhají v přizpůsobení se projevům a dopadům klimatických změn.

Velké změny v teplárenství a elektroenergetice

Zelená transformace tedy není ve spojení s Českem abstraktní vizí, ale je naopak něčím, co prostě reálně běží. Velké posuny se odehrávají v průmyslu, v dopravě, v nakládání s odpady a čekají i tolik diskutovanou oblast zemědělství, nicméně tím nejmarkantnějším příkladem proměny je oblast výroby elektřiny a tepla.

Dekarbonizace tuzemského teplárenství je v plném proudu. Teplárny plánují do roku 2030 odejít od uhlí, které je nyní hlavním palivem, a přejít převážně na zemní plyn, biomasu, bioplyn, biometan, kombinovanou výrobu elektřiny a tepla či energetické využití odpadů v podobě tzv. tuhých alternativních paliv (TAP). Na stole jsou různé kombinace nízkoemisních zdrojů a paliv. Za účelem modernizace jednotlivých tepláren vznikly již stovky projektových záměrů. Podle údajů Teplárenského sdružení se budou náklady na jejich realizaci pohybovat kolem 180 miliard korun.

Obdobně významnou proměnou prochází elektroenergetika. I zde je postupný odklon od uhlí velkou výzvou. Původně se počítalo s ukončením využívání uhlí v Česku pro výrobu elektřiny do roku 2033. Souběh rostoucí ceny emisních povolenek a klesajících velkoobchodních cen elektřiny však způsobuje to, že se elektřina z uhlí prostě a jednoduše přestává vyplácet.

Za dané situace se o to více dostává do popředí otázka rozvoje obnovitelných zdrojů energie, primárně solární a větrné energie. Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu (tzv. NEKP), která určuje parametry českého energetického mixu s ohledem na nutnost snižování emisí skleníkových plynů, počítá do roku 2030 se třicetiprocentním podílem obnovitelných zdrojů na výrobě energie. „Oproti verzi z roku 2015, která zvyšovala podíl obnovitelných zdrojů jen o pár procentních bodů, míří tato aktualizace téměř k zdvojnásobení podílu zelené energetiky. Bezemisní energie však bude Česko potřebovat ještě ambicióznější cíle, pokud má zůstat zachovaná konkurenceschopnost naší ekonomiky a pokud chceme chránit domácnosti před výkyvy cen energie na trhu,“ hodnotí NEKP Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.

Rekordní balík peněz z EU

Svaz moderní energetiky dlouhodobě upozorňuje na potenciál vybudovat do konce desetiletí díky dostupným prostředkům především z emisních povolenek kolem 17 gigawattů nových obnovitelných zdrojů energie (zejména fotovoltaiky a větrných elektráren). Řeč je o nebývale vysoké podpoře z unijního Modernizačního fondu, z něhož může čerpat finance desítka členských zemí EU včetně Česka, a to na projekty zaměřené na modernizací energetiky, transformaci teplárenství, zvyšování energetické účinnosti nebo na dekarbonizační aktivity průmyslových odvětví. Reálné odhody hovoří o tom, že Česko se v této dekádě může dočkat z ModFondu částky ve výši půl bilionu korun.

Výstavba nových OZE navíc může podle studie organizace Deloitte, zveřejněné v loňském roce, vylepšit příjmy domácností o 145 mld. Kč, navýšit výrobu v ČR o 721 mld. Kč a vytvořit 34 000 pracovních míst. Každá investovaná koruna do výstavby obnovitelných zdrojů se tak vrátí několikanásobně. Naopak nedostatek bezemisní elektřiny v Česku by mohl stovky tisíc míst v průmyslu v budoucnu ohrozit.

Dobré příklady táhnou

Pro české firmy představuje zelená transformace velkou příležitost. Na nízkoemisních řešeních a zelených inovacích se dá dobře vydělat. Příklady rozhodně existují. Jihomoravská společnost LIKO-S je ve středoevropském prostoru jedním z lídrů co se týče ozeleňování budov, někdejší start-up CYRKL (digitální odpadové tržiště) se proměnil v úspěšně fungující a expandující projekt v rámci celé EU.

AGC Flat Glass Czech investuje ve svém závodě Barevka v Dubí u Teplic stovky milionů korun do nového unikátního způsobu tavení skla. Nová technologie výrazně sníží přímé emise, a tedy i uhlíkovou stopu závodu při výrobě ornamentního skla. A společnost Millenium Technologies hlásí brzké spuštění prvních dvou komerčních projektů na plazmové zplyňování odpadu. Tato jedinečná technologie umožňuje efektivně využít téměř jakýkoliv odpad.

A do třetice všeho dobrého, příklady ze sektoru čisté mobility. Kopřivnická Tatra představila loni na podzim svůj premiérový vůz s pohonným systémem využívajícím vodíkové palivové články. Ve stejnou dobu udělala totéž společnost SOR Libchavy z Orlickoústecka se svým prvním vodíkovým autobusem, na který v nejbližší době čekají první zkušební jízdy.